JK: Jsem pro odpovědnost a ne pro poslušnost.
LM: Podle čeho mají být lidé odpovědní? Podle svého svědomí?
JK: To je na odpovědnosti každého, aby se rozhodl co nejlépe. Nemyslel při tom jen na sebe, ale také na sebe nezapomínal. Aby jednal co nejlépe jeho situace vyžaduje.
LM: Není to někdy ještě tenčí led než poslušnost?
JK: Samozřejmě může být. Záleží, koho posloucháš, jestli Hitlera, Babiše nebo Terezu. Pokud tě dotyčný dobře zná a chce pro tebe a s tebou udělat dobro, může být lepší ho poslechnout. Pokud něco z toho neplatí, může i rada světce uškodit.
Druhá otázka je o tom svědomí. Ale nejenom. Neformované svědomí, stejně jako nevzdělaný člověk mohou dělat fatální chyby i v poměrně banálních úsudcích nebo úkonech. Součástí té odpovědnosti je i část, kde má člověk myslet na své formování, růst, vzdělání…
LM: Jenže myslíš, že je toho lidstvo schopno?
JK: Ale tady nejde vůbec o lidstvo, tady jde o jednotlivce. Jestli se člověk zachová podle vlastní myšlenky (kdoví, odkud přišla), nebo podle rady “nadřízeného” nebo náhodného kolemjdoucího… To je celkem jedno. Žádná poslušnost tě nezbavuje odpovědnosti za vlastní život a činy a důsledky tvých rozhodnutí.
JK: To je ovšem úkol pro nás odpovědnější (uvědomělejší?). Na nás vzdělaných a učených, tím spíše duchovních nebo pedagozích je, abychom tu odpovědnost za sebe, bližní a svět předávali, připomínali a pěstovali. Když budeme předávat poslušnost, nebo rozdávat rozkazy, tak nikoho k odpovědnosti nedovedeme. Všech se nás to týká každý den. Hranice je tenká a nikdo nezná situaci lépe, než sám její účastník. Těžko posuzovat zvenku. Prostě na tobě záleží!
(autoři: Jiří K. & Lenka M.)