V minulém příspěvku o Boží vůli jsme nepsali o sebepoznání, ale o velké svobodě, kterou nám Bůh dává. Jak na nás přenáší odpovědnost za naše vlastní rozhodnutí: tak můžeme jeho vůli naplňovat spoustou činností a cest, hlavně když budou konány s láskou a v Lásce. To ovšem nevylučuje speciální a specifická povolání, které třeba právě nám Bůh chystá.
Co je pro nás nachystáno od počátku, sděluje nám Bůh v tichosti do srdce už v době, kdy jeho našeptávání nejsme schopni rozlišovat. Cesta k poznání našeptávaného je pak stejná s cestou do vlastního nitra. Cestou sebepoznání.
Přirozené a nadpřirozené
Člověk je přirozeně formován svými geny (které sbírá od svých předků), svým prostředím, výchovou, událostmi… ale jeho fenotyp jako celek obsahuje víc než soubor těchto pozorovatelných vlivů. V každém z nás je něco originálního, co z nás dělá jedinečné. A to nemyslím na otisky prstů nebo rohovky.
Podívejte se na to, jací jste. Nejprve třeba na to, co fyzicky zvládnete. Vysocí lidé mají jiné možnosti než ti nízcí. Ale s každou tělesnou stavbou se dá něco dělat. Takže se podívejte i na možnosti, kam až se můžete snahou zlepšit.
Podobně máme různé předpoklady na intelektuální rovině. Někomu jdou jazyky, jinému matika, někdo snadno zvládá chemii a jiný třeba biologii… Toto rozlišování už je náročnější a předpokládá více snahy, zkoušení a poznání, než se doberete k nějakému objektivnějšímu závěru.
Vnitřní sebepoznání
Je tady ještě jedno sebepoznání, které označujeme jako vnitřní. Bůh každému z nás dává jiné (vnitřní) touhy. Každého baví jiné činnosti a poznávání jiných oblastí. Tyto individuální zájmy nás “předurčují” k tomu zaujmout specifický druh místa ve společnosti mnohem spíše než jiné místo.
Zaměřte své rozlišování také na tuto stránku své bytosti. Kam vás to táhne? Co vás těší a naplňuje? Co z těch činností vás vede k radosti ze života a co přibližuje k Bohu?
A na závěr, nezapomínejte se ptát i druhých, jak to vidí. Třeba vám pomohou nasvítit nějaký aspekt osobnosti, který se před vámi ukrývá ve stínu.