Ve svých knihách Richard Rohr píše o kontrastu myšlení dualistického a myšlení komplexního. Tím do značné míry dává do kontrastu dualismus a kontemplaci. My si vysvětlením těchto dvou způsobů myšlení také pomůžeme lépe pochopit tuto široce ale konkrétně pojatou stránku kontemplace.
Dualistické vidění
Základem dualistického myšlení je škatulkování a nálepkování. Každá věc, kterou potkáváme, rychle zhodnotíme a onálepkujeme, a to většinou dřív, než si toho procesu sami všimneme. Tak se věci kolem nás stávají dobré-špatné, zlé-hodné, bezpečné-nebezpečné, posvátné-profánní, pracovní-volné, zábavné-nudné,…
Bohužel takové vnímání světa nás uzavírá skutečnému poznání. Když už jednou máme takto rozpoznáno, zavírají se nám oči a běžné situace naše mínění už nemění. V tomto smyslu dualistické vidění světa omezuje: nesetkáváme se s věcí jako takovou, ale jen s vlastním zjednodušeným obrazem.
Nakonec je dualismus v myšlení překážkou i ve vědeckém bádání, nejen humanitních věd, ale taky těch přírodních. Když děláte výzkum, musíte se otevřít všem závěrům, ne jen těm dopředu předpokládaným – jinak nic neobjevíte.
Podle Rohra používají duálně smýšlející lidé své poznání (včetně náboženského) k ovládání sebe či druhých. Tímto získávaná moc posiluje vlastní ego, které jak známo vytváří v člověku překážky k naplněnému životu, například už jen tím, že posiluje dualistické smýšlení samotné.
Kontemplativní vidění
Naopak kontemplativně smýšlející své poznání používají ke své proměně a k poznání skutečnosti novýma očima, tvrdí Rohr. K poznání skutečnosti, reality v její přítomnosti.
Nesnaží se životní paradoxy a konflikty vytěsňovat, ale pokorně je přijímají pro poučení, které jim z toho plyne. Ne že by se vyžívali v problémech a utrpení, rozlišují co je nevyhnutelné a to přijímají a následně obracejí ve vlastní prospěch.
Richard doslova píše: “Neduální myšlení je způsob vidění, který odmítá ignorovat či odstraňovat negativní, problematické, děsivé stránky čehokoliv. Odmítá všechny příliš rychlé závěry typu “To není možné!” nebo “To je nesmysl!” Neduální myšlení jako takové ve skutečnosti pročišťuje a bystří vaši racionální mysl a zvyšuje vaši schopnost vidět správně, protože vám přestaly překážet vaše předsudky a obavy. Neduální myšlení nerozděluje pole nahé přítomnosti ani neignoruje problémy.“
Toto kontemplativní myšlení nás učí, jak snášet kreativní napětí, žít v rozporech paradoxů, jak neutíkat od tajemství. Učí nás, jak můžeme skutečně praktikovat to, co předkládají všechna náboženství: soucit, milosrdenství, dobrosrdečnost, trpělivost, odpuštění, pokoru a lásku. Tedy ctnosti, které dualismus má problém bezezbytku pochopit, natož sám naplňovat.
Zkušenost
Je nutné říct, že skutečnost je vždy neduální, plná paradoxů. Neexistuje nic, kde se nestřetávají protiklady. Všechno je směsicí dobrého a zlého, neužitečného a užitečného, roztomilého a nesnesitelného… Paradoxy jsou skryté i zjevné, vždy a všude, pokud nepotlačíme jednu stránku našeho bytí a nenasadíme si černobílé brýle. Teprve náš vnitřní postoj z toho vytváří něco jednoduššího, zkresleného a tedy spíše nereálného.
Zkušenost je vždy plná paradoxů, pokud se jí (třeba částečně) neuzavřeme. Pokud ji pak chceme vyjádřit slovy, vždy ji musíme nějak zjednodušit. Měli bychom si ovšem uvědomit, že slova jsou pouhým ukazatelem, nikoliv pravdou samotnou.
To neznamená, že jsou v zásadě nepravdivá, ale to, že musíme hledat jejich poselství a nechytat se každého fonému, který by nás mohl svést z cesty Pravdy. Ostatně tak se naráží na potíže jak v mezilidských vztazích, tak v náboženstvích při chápání jejich dogmat a přikázání. Slova jsou jen ukazatel, kdo se bude držet směru, může pravdu poodhalit, kdo se bude držet slov, může pravdu spíše minout v bloudění kolem začátku.
Vyučování
Podle našeho mínění většina náboženství v současném stavu vyučuje pravému opaku: soustředí se na hříchy a omyly, ať cizí nebo vlastní, aby je objevily, soudily a nenáviděly. Nevedou k přijetí jejich poselství a k ponaučení na další cestu.
Například křesťanství ve svém raném stádiu bylo kontemplativní. Ježíšova nauka v evangeliích je ryze kontemplativní. Ježíš přes své božství říkal: “Nikdo není dobrý, jedině Bůh.” (Mk 10,18) a neobracel se stále ke svým nedostatkům.
Dalším příkladem je dualisticky žitý celibát. Je utrpením pro svého nositele a rizikem pro jeho život i spásu bližních. Dobře žitý celibát je jiného charakteru než opakem života manželského. Není to život asexuální ani sexuální…
Modlitba
Modlitba není “udržování svatých myšlenek” nebo dokonce “rozjímání o svatých myšlenkách”. Richard píše, že zůstaneme-li dualistickými, budeme modlitbu chápat spíše v tomto rozumovém smyslu. Já prosím, Bůh dává, nebo nedává. Ale takový přístup umí i pořádně potrápit a odvádět od Boha. Částečně jiná je podle něj modlitba ve společenství…
Pro kontemplativně smýšlející je charakteristické neuzavření se do omezeného vidění “jediného správného” způsobu modlení. Možnosti a cesty jsou různé a pestré. Není žádná správná nebo špatná. Jen musíme rozlišovat a jít tou, která je vlastní nám, která nás vede k Bohu. Ne tou, která vede k Bohu našeho souseda nebo našeho kněze. Ani nemusíme soudit ostatní cesty, natož ostatní poutníky. Jen hledat a jít svou cestou, svou modlitbou.
Dualismus nebo Trinismus
Všimněme si prosím ještě jedné ryze křesťanské záležitosti. Bůh se v Písmu vyjevuje jako Trojice. Je to veliké a komplikované tajemství, trojjedinost. Dualismus to nemůže vůbec pojmout. Snad proto spousta z nás křesťanů žije, jako by nebyl Bůh trojice, nýbrž jen dvojice. Ježíšovo učení o božích věcech nebylo postaveno na řecké dualistické logice, ale něčem víc komplexním, něčem víc božském…
Biblický strom
Podle knihy Genesis (2,9) stál uprostřed zahrady Eden strom poznání dobrého a zlého. Podle našeho vnímání jde o strom dualistického poznání. S ním v téže zahradě stál i jiný strom, a sice “Strom života” (Gn 3,22), který rozpoznáváme jako obraz kontemplativního poznání.
Podle nás nemůžeme být v ráji a vnímat svět dualisticky. Potřebujeme umět přijmout komplexnost světa a jeho vnitřní rozpory, akceptovat paradoxy a nahlédnout přes ně do Božího příbytku.
Mistr Rohr
Richard Rohr je jedním z předních světových mistrů kontemplace. Mezinárodně uznávaný ekumenicky smýšlející učitel duchovního života. Zakladatel amerického Centra Akce a Kontemplace. Napsal několik hlubokých knih, mezi nimi i knihu: Nahá přítomnost: mystici to vidí jinak (Brno: Cesta, 2013. ISBN 978-80-7295-169-7), kterou k tomuto tématu vřele doporučuji nastudovat.