Na úvod malé opakování z hodin náboženství: Bůh je vždy a všude přítomný. S tím snad budou souhlasit všichni, bez těchto “vlastností” by nebyl Bohem. Z pohledu božího Ho můžeme potkat kdekoliv. Nejen že prostupuje celý svět (vesmír), ale také se otevírá lidem k setkání s ním. Neutíká a neschovává se. Neustále se otevírá společenství s člověkem.
A pak je tady druhá strana, ta lidská. Člověk není všude. Každý z nás je vždy jen na jednom místě (v jednu chvíli). Navíc je třeba říct, že ani na tom místě, kde jsme, nemusíme Boha potkat. Ne že by tam nebyl (viz. výše), ale my zrovna nejsme ochotní nebo schopní takového setkání. Když se uzavřeme, ať vědomě nebo nevědomě, vyhneme se tak setkání s Bohem. On se totiž nevnucuje, “jen” nabízí.
Osobní povolání
Už jsme psali o osobní zbožnosti. Cestě intenzivního vztahu s Bohem, která je zpravidla obestoupena tichem a samotou. On přistupuje ke každému člověku zvlášť, chce každého oslovit individuálně. Každého člověka si povolává svým způsobem, a to životu originálnímu, svobodnému a naplněnému.
Povolání proroka Samuela zprvu nebylo pro něj samotného dostatečně jednoznačné. Bylo velmi osobní, s tichosti večerní samoty. Rozlišit mu ho pomohl jeho “duchovní doprovázející“. Pak už Samuel osobně naslouchal hlasu Pána. Nakonec i Saul, pronásledující židovskou sektu slyší hlas Boha: „Saule, Saule, proč mě pronásleduješ? … Vstaň a jdi do města a tam se dozvíš, co máš dělat!“
A komu a jak se to stane příště? Třeba vám? To nedokážeme říct. Jisté je jen to, že musíme naslouchat a být připraveni slyšet. Nečekat oslovení jen ve speciálních chvílích nebo na zvláštních místech, ale především tam, kde zrovna jsme.
Podle našich zkušeností vnímáme nejlépe Boží přítomnost o samotě, když se na něj můžeme v klidu soustředit. Obvykle v krásách přírody; při pohledu z horských vrcholků. Při procházce kolem jezera či řeky. Při zklidněné mysli, pohledu do hořícího ohně… V každém okamžiku i místě, které nás přibližuje k odevzdání se a klidnému naslouchání. V nich dokážeme až s přirozeností silně vnímat boží existenci v intimitě svého srdce a prožívaného okamžiku.
On je s námi stále, ale my se musíme otočit na něj, nastražit uši a naučit se Ho vnímat.