[Spiritualita je životní praxe, způsob vnímání a osobního zacházení s tím, co člověka přesahuje: s Bohem. Je to rozměr života, „v němž si uvědomujeme Boží přítomnost“. Spiritualita je vnitřní, osobní stránka zbožnosti a náboženství. (wiki)]
Jako jsou lidé různí, i obecně spiritualita má mnoho podob: mnoho kořenů, přes které se můžeme napojit na Boha a být s ním ve spojení. Je jen na nás, které z těchto kořenů využijeme, které budeme pěstovat a přes které budeme čerpat. Jedním takovým kořenem může být slavení mše, jiným třeba cesta kontemplace, modlitba růžence, adorace, putování, služba, studium Písma… Z lidského hlediska bych si netroufl tvrdit, že některý z těch kořenů je důležitější nebo přednější, jde hlavně o to, aby nás držel spojené s Bohem, a to je veskrze subjektivní záležitost, která se ke všemu může s věkem a zkušenostmi dost měnit.
Vyhraněná období
Také je na nás, jestli budeme využívat kořen jeden, dva nebo … všechny. Omezení téměř nejsou. Ráno mohu kontemplovat, odpoledne jít na pouť a večer slavit mši. Neznamená to, že bychom využívali všechny kořeny současně a stejně intenzivně. Já třeba mívám období, kdy se radostně modlím breviář a ten mě s Bohem intenzivně sbližuje, jindy k němu vztah nemám. Někdy přijde období, kdy se věnuji především kontemplaci, nebo se ponořím na několik týdnů do studia Písma. Čerpám jak mohu a tam, kde vnímám zrovna nejsilnější proud.
Ale pozor, nemluvím o přebíhání od jednoho k druhému. Nejde o to, že se mi nechce na mši, tak jdu meditovat; nebo že se mi nechce něco jiného, tak jdu číst Bibli. To prospěšné není! Jsou to období trvající týdny, kdy jsem na intenzivním čerpání z jednoho kořene. Následuje pak období trvající měsíce, kdy jsem vlastně nevyhraněný, než přejdu zase do nějakého intenzivního čerpání. Řekl bych přirozené přelévání v pestré osobnosti. Samozřejmě jsou mi vlastní i kořeny, kam mě to přirozeně vždycky více táhne, a kam mě to ani nehne.
Síť kořenů
Je lepší, když má člověk více spirituálních kořenů, už jen proto, že ne vždycky je možné právě z toho kořene čerpat. Například pouť vyžaduje dost času a dobré zdraví, kontemplace klid a mše kněze. Ve chvíli kdy nemohu čerpat jedním kořenem, čerpám jiným. Prostě jsem stále spojen s Bohem, protože se mi stále někudy nabízí.
Spiritualita více kořenů znamená, že také máte širší povědomí a znáte více spiritualit. Poznání je v první řadě teoretické, ale je nutné ho následovat vlastní zkušeností, jinak zůstává taková cesta jen potenciální a neskutečnou. Chci vás tedy nabádat k tomu, aby jste hledali a především zkoušeli nové kořeny a nechali se zcela svobodně obohatit každou možnou variantou. Zkoušejte, poznávejte a dobrého se držte.