Žil byl jeden starý muž, který měl mimo malé stavení a políčka také syna a jednoho koně. Jednoho dne kůň utekl z ohrady a zmizel cestou do hor. Sousedé říkali: “To je ale smůla, že ti utekl kůň,” ale muž odpověděl: “Nevím jestli je to smůla nebo štěstí. Jediné co vím je, že mi utekl kůň.“
Věřte nevěřte, po dvou dnech večer se kůň vrátil na dohled mužova stavení, ale nebyl sám. S sebou přivedl hned několik dalších, divokých koní. Když to mužův syn uviděl, dal všem koňům napít a pojíst. Pak koně zavřel do ohrady a povídá otci: “To je ale štěstí, že máme nové koně,” ale muž odpověděl: “Nevím jestli je to smůla nebo štěstí. Jediné co vím je, že se nám vrátil kůň s dalšími.“
Syn se několik dní s novými koňmi seznamoval, krmil je a dával jim pít. Když seznal, že se ho už nebojí, začal s ochočováním a cvičením. Když se jednoho z divokých koní snažil zkrotit a osedlat, kůň jej shodil, syn spadl a zlomil si nohu. Když se to sousedé dozvěděli, lamentovali: “To je ale smůla, že tvůj syn má zlomenou nohu,” ale muž odpověděl: “Nevím jestli je to smůla nebo štěstí. Jediné co vím je, že můj syn má zlomenou nohu.“
Uběhl teprve týden od synova úrazu. K vesnici přišli verbíři a všechny zdravé mládence odvedli do války. Celá vesnice plakala nad odvodem a říkala muži: “Ty máš ale štěstí, tvého syna neodvedli,” ale muž odpověděl: “Nevím jestli je to smůla nebo štěstí. Jediné co vím je, že…”
Opravdu vím
Chtěli bychom vás povzbudit, abyste nekonali předběžné soudy. Nehodnoťte situaci, ve které se nacházíte. Buď s ní nemůžete nic dělat a tak je na místě ji přijmout, nebo s ní můžete něco dělat a je třeba konat. Prostě nazírejte svou situaci takovou, jaká opravdu je a podle toho reagujte.