Víkend v přírodě

Na víkend jsme se vydali cvičit kontemplaci do přírody, k Prostějovu. První cvičení nás potkalo už cestou z Brna, protože nezvykle vysoký počet havárií víceméně zablokoval všechny cesty naším směrem. Nedorazili jsme poslední, ale kamaráda, který jel vlakem vyzvedával jiný, který byl autem už u cíle. Prostě jsme si poradili a krátce po šesté hodině jsme stáli všichni v remízku.

Je to asi hektar členité plochy, víceméně zarostlý stromy, které tu a tam nechávají trochu místa menším loukám. Domácí se o tento kousek krajiny skvěle starají. Jsou zde dvě jezírka, stranou zaparkovaná maringotka, místo na stany, nově zasazené duby s javory, dvě ohniště, altánek a kadibudka.

Zahájili jsme zabydlením, stavbou stanů a přípravou míst na spaní. Kdo byl hotov, sedl si k ohni, kde jsme se postupně pouštěli do večeře a družného hovoru. Někdo opékal špekáčky, někdo jablka a vzájemně jsme se přitom seznamovali (nových bylo mezi námi skromně).

Než zapadlo slunce, sbalili jsme si věci a se svíčkama v ruce vyrazili do nedalekého starého lomu. Každý z nás umístil svíci s citátem do prostoru a za zpěvu cvrčků a ptáků jsme chvíli přecházeli mezi svíčkami a četli citáty o kontemplaci. Není vůbec jednoduché snadno a v plnosti říct, o čem kontemplace je, tak jsme nechali texty rozjímat v tichých krocích cestou zpátky do tábora. Tam jsme si sedli k ohni a sdíleli své postřehy z cesty, lomu i lístečků.

Sobotní činnosti

Ráno nás nebudil kohoutek, ale kukačka. Doslova obletěla všechny nocležníky a hlasitým kukáním nás chtěla přimět k pohybu. Někteří jsme se nedali. Zahájení dne proběhlo až u teplé kávy, čaje a snídaně v altánku. Seznámili jsme se s možnými činnostmi a za lehkého poprchávání vyslechli Jiřího úvod do kontemplace v činu.

Dopolední program probíhal na rozhraní pracovních činností a kontemplace. Bdělé sečení trávy (kosou či srpem), uvědomělé škrábání a strouhání brambor (na oběd) a mimo další také duchovně-filosofické rozhovory.

Zrovna se vyčasilo, když jsme se pustili do obědového odpočinku, sdílení a především smažení bramboráků na ohni. Relaxační pauza se v pokročilém odpoledni proměnila v individuální meditativní procházky do krajiny. Někdo vyrazil do polí, jiný do lomu a zdatní až na rozhledu. Naskytly se nám pohledy do blízkých jezírek, lomových roklí, hnízd místních zvířat, ale i vzdálené krajiny (Jeseníky s Pradědem, Haná, Hostýnské vrchy, Drahanská vrchovina,…). Navíc scenérie mračen, duhy a vlhký vzduch jako by nás chtěli samy vtáhnout do úžasu nad stvořením, do společenství s Velkým Duchem.

Vraceli jsme se svobodně, kdo jak potřeboval. Ostatně, kdo chtěl rozjímat raději v činu, třeba trhání kopřiv, ten ani na procházku neodešel. Program tu byl svobodný, podle individuálních potřeb každého účastníka. Než jsme se sešli k večeři, přidali se do činností také navrátivší se ruce.

Hermelíny na ohni a družný hovor o prožitcích z odpoledne se pozvolna přesunul od duchovních (a praktických) témat k filozofickým a svobodným hovorům, především po tom, co nás vystrašily početné desítky družic rychle putujících oblohou v řadě za sebou.

Nedělní pokračování

Nedělní vstávání do chladnějšího rána bylo rychlejší než předešlého dne. Motivací byla další bohatá snídaně, kdy jsme mohli být vděční za spoustu skvělých chutí. A ačkoliv jsme na nedělní dopoledne neměli připravený žádný program, pustili jsme se do hrabání posečené trávy. Je to jedna z užitečných a jednoduchých činností, při kterých se dá báječně rozjímat.
Za sebe mohu říct, že jsem dlouho nebyl tak pokojný a otevřený naslouchání Duchu, jak při této kontemplativně postavené činnosti.

Když jsme dohrabali, po krátkém občerstvení, sbalené věci vložili do vozů a s rozloučením „do příště“ jsme se vydali do světa.

Příští víkend